Oltář bez oběti

Láska, Radost, Zdraví, Život


Od dětství nám babička na přivítanou a rozloučenou dávala 3 až 5 pus a křížek na čelo. Vždycky říká, že se za nás modlí a za mě to dělala už v prenatálu, protože sama má dva syny a vnučku si poctivě vychodila do kostela ob generaci. Mým rodičům v zásadě zásluhu nepřipisuje, byla to vůle Boží.
V ložnici má oltář. Nahoře na komodě postává Ježíš, Panna Marie, Jezulátko a o svícny se na fotkách opírá papež Jan Pavel II. Jsou obklopeni plastovými květinami a svatými obrázky různých formátů. Dneska jsem u toho oltáře stála a říkám: “Babičko, máš to nějaký zaprášený, ti to otřu.” Prej chraň mě ruka Páně, že bych to ještě rozflákala. Mrkla jsem spiklenecky na tu svatou partu a následovala babičku do kuchyně. Tam jsme ji zanechaly v živém rozhovoru o mrtvých známých s tátou a odebraly se s mámou oprášit všechny svaté včetně rodinné galerie u postele. Babička nedoslýchá, takže ji štrachání po úklidových pomůckách nechalo klidnou a my dvě ateistky s vírou v dobro měly dost času znesvětit její byt. Ten oltář jsme si radši vyfotily, kvůli uspořádání, aby ji netrefil šlak, až ji osvítí vycíděný Ježíš na nesprávném místě. Prvně v životě jsem tak myla Ježíšovy nohy a utřela pusu papežovi. Zpívaly jsme si přitom Hlídače krav od Nohavici, protože chorál umíme jen husitský a ještě falešně a babička je katolička.

Advertisements

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Change )

Connecting to %s