Mr. Proper

Radost, Zdraví, Život

Přišla jsem pozdě na trénink, protože jsem vstala brzo. Zní to nepochopitelně, ale i to se lidem jako já děje. Po tradičně obsáhlém ranním rituálu mi zbylo plonkových dvacet minut, kdy se nic kloudného nestíhá, tak jsem zadělala na housky, ale kvásek si dal na čas a zdržel mě u plotny. Mohla jsem jít běhat na pás, nebo si číst, případně si přispat, ale housky mi z toho vyšly nejvíc fér. Těsto v klidu hodinku vykyne, zatím co já si zadělám na pekáč buchet na břiše.

Vymlouvat se trenérovi na housky je trochu paradox, ale je svátek svobody, tak asi přimhouřil oko, i když mu cukaly prsní svaly. Stejně tak se nade mnou smiloval policajt, kterýmu jsem cestou do posilovny přeběhla do náručí na červenou na jinak úplně prázdné ulici i silnici. Sice se tvářil hrozivě, ale musel uznat, že trochu občanské anarchie je v pořádku, když široko daleko nejede žádné auto.

Ve snaze odčinit si nasbírané prohřešky jsem cvičila tak poctivě, že jsem bez keců zvedla i činku, co normálně neunesu.

Kouč má zítra závody. Nejen, že si nemůže dát housku, ale nemůže si dát nic, protože potřebuju během 24 hodin zhubnou ještě o kilo, aby se vešel do své váhové kategorie. Má na to triky, ze kterých by mou ájurvédskou doktorku odvezli v mrákotách do ašrámu. Jde prý sundat i 7 kilo za pár dnů, což bych taky chtěla, ale naštěstí jsem soudná a housky mi zlátnou v troubě.

Nemá to se mnou trenér lehký. Odmítám cvičit na strojích, a tak trávíme čas ve spartánské sekci tělocvičny, kde jsou hrazdy, kruhy, TRX popruhy, medicimbály, pneumatiky (včetně té mojí) a gumičky (na cvičení, ne ty do vlasů) a dá se tam cvičit na boso. Naše světy jsou odlišné jako ananas a švestka, ale povídáme si mezi dřinou a já často čumím jako puk. Nejvíc dnes, když mi řekl, že je na fotce na dveřích u vstupu. Na tý fotce je svalovec s činkou a tak drsným výrazem, že jsem se tam rok bála vstoupit. Po pěti minutách zkoumání jeho tváře jsem uznala, že nekecá. Od té chvíle lituju, že na naše tréninky nosí tričko.

Já mám v troubě pekáč housek, on má na břiše pekáč buchet. Když zvedne ruce, vypadá to, že má křídla. Já když zvednu ruce, musím zatnout zuby i všechny svaly, aby mi nevlály. Hlavně při tleskání na koncertech v tílku si na to dávám pozor.

Nevěřila bych, že se budu těšit do šlachárny, nebo že si budu mít co říct s klukem, který vypadá jako Mr. Proper a hele, těším se a místo něčeho hezkého na sebe si našetřím na další tréninky s Džinem z lahve.

Advertisements

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Change )

Connecting to %s