To už tak je, když jste já

Po čtrnácti dnech hříšného obžérství při snídaních v resortech jsem bažila po jedné jediné misce s jednou jedinou hrstí něčeho zdravého, lehkého, výživného a samozřejmě pohledného, protože to už tak je, když jste já. 

V hotelu, kde nás s přáním, ať si užijeme speciální noc, poslali místo na standardní dvoulůžák do obrovského apartmánu s jacuzzi v koupelně, jsem se bála tak pestrého snídaňového bufáče, že bych se zase neovládla a nacpala se na celý den, protože to už tak je, když jste já. Ta, která miluje hotelové snídaně.

Naštěstí mi i za ještě zataženými závěsy docvaklo, že jsem v Bangkoku a byla by škoda nemít celý den hlad, protože na ulici je tolik gastro specialit, že mi za to nějaké ztracené vejce v hotelu vůbec nestojí. Navzdory brzké hodině se mi zapla paměť a já si vybavila, že nám včera ochotný expat radil, ať tu radši než Foursquare používáme Trip Advisor, z nějž na mě dřív než jsem stihla hledat, vyskočilo místo 10 minut pěšky od hotelu, kde od 7.30 servírují nádherně zdobené Acai misky s ovocem a superpotravinami. Protože to už tak je, když jste já. A ty vyhledavače nás mají pěkně přečtené.

S porcí kokosového oleje v puse jsem se naší rezidencí protančila ke své v nablýskané místnosti nepatřičně vypadající krosně a vytáhla z ní pomačkané kalhoty a tričko místo plavek jako jiná rána. Ulice města byla od rána rozjetá a plná všech těch barev a vůní, co mám na Bangkoku tak ráda. Odolala jsem čerstvě smaženým banánům, protože taková já jsem jogínka a sebevědomě s jistotou navigace v kapse štrádovala do místa označeného v mapě červeným špendlíkem. Cestou jsem míjela Health Land – spolehlivou masážní kliniku, kam jsem se stejně chtěla objednat, aniž bych tušila, že ji mám za rohem od ubykace. Samozřejmě jsem to přijala jako znamení, že všechno je tak, jak má být a poskočila si, načež jsem přistála v louži, která doufám, nebyla urinálního původu. Když jsem dorazila ke špendlíku ani mě nepřekvapilo, že je ve stejném dvoře lemovaném barevnými kontejnery jako jógové studio, welness centrum a kavárna. Protože to už tak je, když jste já. A taky je dost prediktabilní, že tam bude ta správná klientela spirituálních materialistů, kteří ocení cenově vysoce postavené superpotraviny s hastagem #healthy. Majitelka hot jógového studia, Bebitsa z Jižní Afriky zrovna čistila podložky, tak jsme prohodily pár nesánskrtských slov, a já místo k ní do sauny mazala pro svou misku slasti.

Acai je fialová bobule z Brazílie nabušená energií. Podává se ledová, rozmašírovaná s dalším ovocem, ořechy, kakaovými boby a tak dál v misce z kokosového ořechu. Do pusy se láduje ze dřeva vydlabanou lžičkou, zatímco o nohy se Vám otírá mourovatá kočka a tři Thajky Vás s chichotáním pozorují z poza baru, když se pro své kamarády v kulichu a péřovce snažíte esteticky vyfotit ten gastro šperk před sebou.

Není tajemstvím, že jsem ztracená. Prostorově dezorientovaná a při hledání destinací fungující metodou pokus omyl. Už nemám ambici věřit, že se to někdy změní. V mém mozku stojí na místě, kde jiní lidé mívají orientační smysl, zasněný jednorožec se zavřenýma očima. Nicméně si i nadále dávám malé výzvy, jako třeba najít cestu zpátky do hotelu, aniž bych zapla navigaci. Orientuju se podle styčných bodů typu obří kobliha na rohu, stánek s banány a tak. Bohužel tu koblihy a stánky s banány mají snad na každém rohu, a tak se místo v hotelu často octnu u někoho cizího doma. Protože to už tak je, když jste já. A díky tomu pak máte pocit, že ať jste kde jste, jste doma.