Vánoční knoflíčky

Péct cukroví, je stejně jako osazovat na jaře balkón a vít adventní věnce něco, co dělám léta. Ráda. Jsou to tradice, jsem žena tradičního typu. Ani jedna z výše uvedených aktivit se mi nedostala pod kůži tak, abych o ní mohla napsat pekařku nebo knihu o zahradničení. O ničení přírody a promrhaném těstu bych ale měla tragikomický román na pokračování, bez cenzury.

Vánoční cukroví pečeme s kamarádkou už skoro dekádu. Jen jednu, ale i tak je to dost let zkušeností. Přesto jsme i letos hledaly recepty na ty naše čtyři druhy ve dvou zachovalých časopisech s datem vydání 2010 a jedné nedokončené, byť geniálně načaté osobní složce receptů. Něco jako plné desky, které hrdinky amerických romantických komedií se svatební tematikou vytahují okamžitě po zásnubách. V podstatě ještě u stolu v restauraci, kde on nechal do čokoládového suffle zapéct prsten, který ona spolkla, omylem. Asi jak to nečekala.

Mám takovou tu knihu receptů, která se bude v naší rodině dědit po generace. Já u toho dost pravděpodobně nebudu víc než jednou, budu-li vůbec mít dceru. Předávat kuchařku, v růžových deskách, synovi na oslavě jeho plnoletosti by mě pravděpodobně smázlo z jeho seznamu nejoblíbenějších lidí.

Jeden recept jsme musely dohledat na internertu, což považuju za velké selhání mé kuchařky pro budoucí generace. Snad budou i ty generace mít wifinu. Pominu, že jsme neměly pšeničnou hladkou mouku a cukr moučka. Komodity v mé domácnosti vzácné. Mám kukuřičnou mouku a ječmenný slad, protože jsem i alternativní typ ženy, ale to u tradičního pečení cukroví rozhodně není na místě. Na naši obranu je nutné zmínit, že veškeré naše soustředění se každoročně stáčí k marokánkám (viděla jsem i tvar marokánkům, to mě pobavilo), které pečeme pro naše mámy. Do těch dáváme jen to nejlepší z přírody, kromě Salka, takže pak jedna vyjde na 10 korun v nákladech. Salko, já vím, jak ho tam můžeme dát?

Kdysi dávno, před osmero rokami a desatero horami ořechů a sušeného ovoce, jsme se při tom pečení pěkně picly a spletly dva recepty dohromady. Vyšly z toho ty nejlepší marokánky (případně marokánci) v historii. Recept jsme zatím ještě nezrekonstruovaly a měly jsme i pár slabších várek. Třeba při pokusu použít alternativní suroviny z mých zásob. To jsme si pak vyslechly kritiku spotřebitelek, takže tam dáváme Salko. Abychom tu základní hmotu už nemusely řešit a mohly 5 hodin meditativně krájet bio plody přírody na drobno. Letos krájela jen jedna. Druhá mezitím upekla linecké ze 2 kil těsta. Povídaly jsem si při tom a popíjely bublinky.

Třetí druh byl letos novinka, ačkoli recept jsme našly v 8 let starém časopise. Pistáciové sušenky. Když jsme o 7 hodin později zdobily vychladlé cukroví horkou hořkou čokoládou, tak se nám už do vanilkových rohlíčků opravdu nechtělo. Ta v 9. měsíci těhotenství lila polevu na marokánky, zatím co ta, která vypila víc Prosecca kroutila moučné hady do tvaru rohlíčků, pekla je do růžova, jedny do tmavě hněda a víc než polovinu jich polámala při obalování v cukru moučka.

Sdělala půl kila, nechala druhou půlku na další den a šla do kina. Ta těhotná, jela domů uspávat druhé dítě.

Po denním odstupu od pečení vím, že tradice jednou za rok je skvělá, ale nikdy nebudu péct cukroví na zakázku. Také je mi jasné, že vanilkové budou už jen knoflíčky. Žádné žmoulání hadů, ale vykrájovaná malá kolečka. Vanilkové knoflíčky jsou to, kam já se po skoro 10 letech praxe u trouby dostala.

Pozitivním zjištěním je, že mě se stejným vykrajovátkem baví dělat mini linecké. Jsem i minimalistický typ ženy.

Možná se do budoucna omezíme na jen na dva druhy. Mini linecké a mega drahé marokánky. Pro někoho může, stejně jako pro mě, být překvapením, že marokánky mají svůj název odvozený od koláčků z marockých trhů. To jsem až do včera nevěděla, ale dává mi to absolutní smysl. Stejně tak jako skutečnost, že knoflíčky se při obalování nelámou.

Rohlíčky taky ne, ale to jsem zjistila až potom, co jsem místo podkovy udělala z posledního kousku těsta opravdu tvar rohlíčku. Ženy všech typů se pořád učí…

Author: Princka*Ta

Princka. Romantická realistka.