O hambaté princezně

Pociťovala touhu. Tak mocnou, že se přestala kontrolovat a spustila se z věže po hlavě své vášně. Bosá pobíhala po zámecké louce, objímala stromy v lese, potápěla se za svitu měsíce nahá v tůňce a uspokojovala se na měkkém mechu bez ohledu na to, kdo a jestli se dívá. Mluvila, skládala sloky své touhy z veršů a recitovala je nahlas mezi šumění větví. Posílala je po větru věříc, že se jí zpátky vrátí milostné pohlazení vánku a hřejivé objetí slunce. Koupala se v rozkoši své fantazie a stříkala ji kolem sebe v kapkách smíchu. Byla tak vzrušená, že nespala víc než pár hodin každou noc, a přesto čile hopkala ranní rosou vstříc vycházejícímu slunci. Nazývala své pocity láskou. Hýčkala je, tiskla se k nim, vdechovala jejich aroma a plála jako tisíc sluncí. Žila v závoji spleteném z nejjemnějších vláken něhy a touhy jako v ulitě. Ochraňovaná svou vírou a důvěrou. 

Author: Princka*Ta

Princka. Romantická realistka.