Srí Lankou líznuté veršování

Ponořen do moře, 

spočívám v pokoře. 

Počítám vlny v přílivu. 

Zůstávám v němém obdivu

ke světu, který, jestli se nepletu, 

má v každém aspektu

vždy důvod k respektu. 


 

miluju příběhy, 

mystično a hry. 

Stavím vzdušné zámky. 

Žiju pro jinotaje. 

Nacházím znamení v lístcích čaje. 

Ty vidíš svět v jasných konturách

a dost černobíle. 

Nemáš sny a 

nevěříš na zázraky. 

Nečteš mezi řádky a

nevěříš na pohádky. 


 

Vlaková souprava

odbočí doprava. 

Venku leje. 

Voda padá na koleje. 

Banány, kokosy, papáji

kolem trati se střídají. 

Palmy ční do nebe. 

Vzpomínám na tebe. 

V aleji plumérií

se položím na záda

a budu se dívat

moc ráda,

jak se bílé květy

snášejí k zemi.


 

Hlouček dětí postává na perónu

a mává projíždějímu vlaku. 

Držím se sedačky

snažíc se zabránit explozi

vnitřního tlaku. 

Ze všech prázdných vagónů 

vyberu si ten, 

kde je sedačka rezervovaná

pro těhotné a matky. 

Ráno si popláču, 

když mám feně vzít štěně, 

a pak se posadím na místo, 

co patří jiné ženě. 

 

 

 

Author: Tatiana Vomackova

Everything you can imagine is real.

%d bloggers like this: