Ponořen do moře,
spočívám v pokoře.
Počítám vlny v přílivu.
Zůstávám v němém obdivu
ke světu, který, jestli se nepletu,
má v každém aspektu
vždy důvod k respektu.
Já miluju příběhy,
mystično a hry.
Stavím vzdušné zámky.
Žiju pro jinotaje.
Nacházím znamení v lístcích čaje.
Ty vidíš svět v jasných konturách
a dost černobíle.
Nemáš sny a
nevěříš na zázraky.
Nečteš mezi řádky a
nevěříš na pohádky.
Vlaková souprava
odbočí doprava.
Venku leje.
Voda padá na koleje.
Banány, kokosy, papáji
kolem trati se střídají.
Palmy ční do nebe.
Vzpomínám na tebe.
V aleji plumérií
se položím na záda
a budu se dívat
moc ráda,
jak se bílé květy
snášejí k zemi.
Hlouček dětí postává na perónu
a mává projíždějímu vlaku.
Držím se sedačky
snažíc se zabránit explozi
vnitřního tlaku.
Ze všech prázdných vagónů
vyberu si ten,
kde je sedačka rezervovaná
pro těhotné a matky.
Ráno si popláču,
když mám feně vzít štěně,
a pak se posadím na místo,
co patří jiné ženě.