Řecko po česku

Do Krnova nejezdí organizované zájezdy tak jako do lázní Karlovy Vary nebo do malebných kulis Českého Krumlova. Město kousek od polských hranic nepatří mezi destinace s nezapomenutelnou historií a dechberoucími památkami. Leží si v podhůří Jeseníků, v oblasti, kde vzduchem voní stromy a po stráních jsou poházené snopy sena. Na Praděd co by kamenem dohodil a do Beskyd přes pár kopců.

Je to prosté poutní místo, kde si v poklidu žije asi pětadvacet tisíc obyvatel, z nichž má tak desetina řecké předky. Mají zcela evidentně také řecké zadky, ale to se běžně pro označení etnického původu nepoužívá. 

Abych se o tom legitimním etnickém původu místní menšiny dozvěděla něco pikantního, sešla jsem se v radniční kavárně s předsedou řecké obce města Krnov, panem Georgiosem Bazakasem. 

Zavedl mě na konec čtyřicátých let minulého století, do doby, kdy museli v občanské válce poražení zastánci levice opustit Řecko. První byly do exilu vyslány děti, až po nich jejich rodiče a prarodiče. Bývalé socialistické státy se shodli na podání pomocné ruky a podělily se o skoro 13.500 uprchlíků. 

Na severní Moravě, která svým přírodním reliéfem připomíná hornaté oblasti Řecka, se usídlilo na 5.000 lidí s nedobrovolně neplatným řeckým pasem a v Krnově jich zůstalo asi 3.500. Možná to bylo štěstí v neštěstí, možná jen přirozený proud věcí, každopádně volné domy po odsunutých Sudetských Němcích stejně jako potřeba pracovní síly byly naplněny. 

Ubíhal čas a dospělí Řekové na Moravě stárli, řecké děti dospívaly a zatím co houfně doufali, že se jednou vrátí na rodnou hroudu, vytvořili si v novém domově komunitu a udržovali tradice. Vařili na řecký způsob, zpívali a tančili, ženili se a vdávaly se. 

Žili, protože život nečeká a to doufání se nakonec natáhlo na skoro 3 desetiletí do roku 1974, kdy v Řecku konečně padla vojenská vláda pravice a političtí uprchlíci se mohli začít vracet domů. Někteří z Čech odjeli a už se nevrátili, jiní to zkusili a vrátili se a mnozí prostě zůstali, stejně tak jako v nich zůstal pocit národní nezařazenosti. V Řecku byli Čechy a v Čechách Řeky. Domov si museli najít tam, kde měli srdce, a tak v Krnově a okolí zůstala celkem početná komunita.

Původní levicově orientovaná obec už nenaplňovala touhy a potřeby mladší generace potomků řeckých přistěhovalců, a tak v roce 2001 vznikla řecká obec Krnov město, která spadá pod Asociaci řeckých obcí stejně jako třeba Praha, Brno, Ostrava nebo Šumperk. Drží své pravidelné aktivity a v červnu 2018 ve velkém oslavila v rámci tradičních “Řeckých dní Krnov” 70. výročí od přistěhování. Sešli se tam senioři z řeckých obcí z celé republiky a jejich rodiny, takže to byl mejdan, jaký Krnov nepamatuje. Samá Niki, Nikos, Janis a Jorgos, kebab, tzaziky, hudba, zpěv a tanec, že by se Řek Zorba nemusel stydět.

Z Prahy do Krnova zabere cesta půl pracovního dne, ale když už se tam dostanete, zajděte si na plovárnu, kterou letos nově zrekonstruovali, dejte si gyros v bistru u Jorgose ve Šmeralově ulici a kávu i s dezertem v secesní Radniční kavárně. Vyjde-li váš výlet na víkend, zajděte si v neděli ráno na mši do Cvilína, pokud teda nechytnete horečku sobotní noci v klubu, konkrétně Kofola Music Clubu, protože to se už nejednomu Pražákovi stalo. 

Část textu, který jsem před pár lety psala do výroční knížky společnosti Kofola. Pokud znáte jméno šéfa firmy, bude vám to dávat smysl.

Author: Tatiana Vomackova

Everything you can imagine is real.

%d bloggers like this: