Pozor na let do Mattala, Hambantota na Srí Lance!

Myslela jsem si, jak na všechny a všechno vyzraju, když si koupím letenku na zánovní srílanské letiště Mattala v Hambantotě. Moje destinace byla Matara na jihu ostrova.

Před dvěma lety jsem tam totiž cestou z Colomba do Bangkoku měla mezipřistání a podle mapy to odtud je do Matary (pozor Matara a Mattala jsou dvě odlišná místa), kde jsem pobývala, blíž než z Colomba, proto moje vychytralá úvaha. Bohužel letiště Mattala není tak úplně v Hambantotě, ale 30 kilometrů od ní. Autobus tam jezdí velmi zřídka a tuktukáři tam zcela pochopitelně nepostávájí. Z Matary do Hambantoty to zabijáckým autobusem trvá skoro 3 hodiny. Vlak tam nejezdí.

mapa

Pokud jedete z jihu, třeba právě z Matary do Colomba na letiště hromadnou dopravou, ať už vlakem nebo autobusem, zabere Vám cesta minimálně 4 hodiny, ale spíš 6. Nedávno sice otevřeli dálnici, ale “airport highway bus” jezdí jen 2x denně, a tak když ho nechytnete, musíte cestou 3x přestoupit. Vlakem je to sice krásná dvou a půl hodinová vyhlídková cesta podél pobřeží, ale je možné, že si nesednete a i tady Vás čeká ještě přestup na autobus, který Vás z nádraží na letiště poveze dalších 90 minut. Varianta je pronajmout si auto, ale cena je kolem 2.000 korun.

Letiště Mattala Rajapaksa v Hambantotě nechal postavit nedávno sesazený prezident Rajapaksa, který odtud pochází. Jeho následník bohužel nadšení pro rozvoj jihovýchodní oblasti země tolik nesdílí a tudíž je letiště ačkoli moderní a plně funkční, téměř nevyužívané. Stejně tak jako přístav, nedostavěná dálnice a dostavěná, leč zavřená nemocnice a obří kongresové centrum. Na letišti denně odbaví jeden jediný let společnosti Fly Dubai a kromě mě tam v 6 ráno byl už jen jeden turista, personál čítající 30 lidí a 2 psy. V okolí zatím, možná navěky, nestojí jediný hotel! Ten jediný let je v 7.35 ráno a nejbližší (drahé a bídné) ubytování je 45 cesty v Hambantotě nebo Tissamaharamě. V letištní hale mají honostné duty free, ale nedivila bych se, kdyby jedlé zboží už mělo prošlou trvanlivost. Žádný telefonní operátor tam stánek nemá, ale můžete si koupit nablýskanou pračku, dva fény, případně mixér.

 

Paradox, který už 2 roky “funguje”. Kolik musí stát provoz, kdo ho platí a jak se cítí lidé, kteří na tom letišti duchů pracují? Já si tam za hodinu a půl čekání připadala jako VIP blázen. Pouhým pohledem na mapu je jasné, že by to letiště mohlo skvěle sloužit svému účelu, minimálně pro populární letovisko kolem Tangalle a okolí Národního parku Yala.

V tom vedru cvičí jen blázni … do života!

 

blog_retreat

První Happy Go Lucky yoga&surf retreat na Srí Lance sice nebyl žádný retreat, ale exotické prázdniny s jógou a surfováním. Existují prý totiž jistá terminologická pravidla vysvětlující a ustavující, co je retreat a jak se liší od prázdnin a jiných relaxačních pobytů ve skupinách. My jsme nedostáli ticha a nedosáhli klidu, v němž je prostor najít sám sebe a své místo ve světě a společnosti, jak je prý na retreatu běžné, a tak jsme měli “jen” prázdniny s jógou, surfováním a socializováním z očí do očí mimo sociální sítě (…protože wifina přestala druhý den fungovat).

Nejdřív jsme se otrkávali a postrkovali, abychom si uvědomili, co tam každý děláme, co očekáváme a jak ta očekávání i své ego pustit na týden k vodě – konkrétně k moři a užít si to.

Bydleli jsme v zahradě u pláže, takže ticho narušovalo šumění vln a občasný pád kokosového ořechu ze stromu. Zajímalo by mě, kolik cestovních agentur dostane od klientů stížnost podobného znění: “Reklamujeme slibovaný klid, celý týden nám pod okny děsně hučelo moře.” 

V koupelně tekla jen studená voda. Kohoutek s červeným označením zcela chyběl. Nikdo si nestěžoval. Ad jedna, bylo vedro i v noci. Ad dva, každý si asi jednou slíbil, že se bude otužovat ve sprše a tady to šlo bez osobních dramat. Místo toaletního papíru jsme měli hadici se sprškou. Považuju to za velmi ekologické a hygienické řešení, na které evropský člověk zpočátku reaguje panicky a po návratu přemýšlí, že si to na wecku taky nechá instalovat. Postele jsme měli s nebesy z moskitiér a ložní prádlo sušené sluncem. Snídaně byly bohaté na ovoce, které chutná úplně jinak a absolutně božsky, ačkoli vypadá hůř, než to profesionálně naaranžované ve výloze Fruit de France. Párkrát jsme ráno jedli jako srílančani, čili dost vostře a rukama.

Ranní lekce jógy pod širým nebem v palmovém háji začínaly s úsvitem a večerní končily se západem slunce. Po lekci probíhal “dipping” – namáčení se v moři, v prostoru na to kameny vyhrazeném a chráněném velkých vln, které by rozmetaly zenový klid těla i mysli. Přivezené pomůcky ocenili jak jogíni, tak místní fauna.

Protože v místě, kterému jsme říkali doma, byly vlny pro pokročilé, jezdili jsme se učit surfovat o pláž dál do Welligamy. První lekce na souši byla přesně ta situace, kdy si říkáte: “Jasně, pádluj, skákej, jeď…to dám, tak jdeme do vody?” Ve vodě to už tak jasný nebylo. Hodina metody pokus omyl a člověk je rád, že leží na znak v písku, ani nemá sílu si odepnout leash z kotníku.

Individuální i vedené meditace byly k dispozici v nedalekém chrámu, který je shodou náhod ve správě české buddhistické skupiny a gendrově smíšená parta se tam v tichosti oddává svým sezením. Muži mohou bydlet v areálu chrámu, ženy musí přespávat mimo posvátné území. To, že se (my ženy) nesmíme dotýkat mnichů a nosit v prostorách chrámu odhalená ramena a nohy nad kolena ani zmiňovat nemusím, nebo? Řádně oděné můžeme nosit obětiny – košíky čerstvě natrhaných květů (moje nejoblíbenější jsou frangipany a ibišek) a ukládat je na oltář. Meditace v chůzi pak může pokračovat cestou z chrámu domů po pláži. Ideální místo na usebrání a v tomhle směru i retreat.

Mluvě o retreatu! Jednoho dne cestou k chrámu jsme narazily na díru v plotě, a když jsme jí prolezly, otevřela se na nám říše divů, která, jak se úplně nahoře ukázalo, patří jednomu muži z království (Velké Británie a Severního Irska). Ideální místo na jogový retreat. Vila s pěti nádhernými ložnicemi, shalou na cvičení jógy, bazénem s výhledem na oceán, několika kabánami na odpočinek či tiché rozjímání a služebnictvem včetně kuchaře. Pronajímá se! Je libo opravdový Yoga retreat v únoru 2016?

Ten pocit, když Vám to, co děláte, dává smysl… dojala jsem se, když jsem před sebou po 7 dnech viděla sladěnou a ladnou skupinu krásných lidí, kteří sami pro sebe cvičí to, co jsem se jim při lekcích snažila předat.

IMG_3244Děkuju všem zúčastněným za energii a nadšení. Děkuju Myše za poskytnutí “domova” a děkuju vesmíru za to, že je ke mně milostivý a štědrý.

 

 

 

 

 

 

 

.