Mám se líp, když nic nemám?

image
Před měsícem jsem se vrátila po téměř půl roce z Asie. Odjela jsem tam před zimou, před sebou a za poznáním. Vrátila jsem se do deště, sama sebou a znalá tolika věcí, že to můj kluk už nechce poslouchat. Sdílení a sdělování je v mužských očích jedno slovo a většina písmen jsou vykřičníky.
V Asii jsem žila z a s jednou taškou. Praktickou krosnou, která pojme až 60 litrů. Není to moc ani málo. Pronese se to, ale v porovnání s ruskými turisty, kteří jedou na 14 dní do hotelového resortu s lodním kufrem, je to malý nesesérek. Svůj majetek jsem si jako šnek nosila na zádech ze země do země a když jsme našla místo, kde se dobře je, dala jsem batoh do pokoje, chatrče či chýše a pobíhala svobodně po světě jen s maličkou kabelkou křížem přes tělo.
Teď žiju doma. Mám tu byt, ve kterém nebydlím, protože bydlím u přítele. Je mi po tom bytě smutno, ale můj kluk je víc, než ten prázdný byt, a tak si lámu hlavu, co s tím bytem budu dělat. Mám tu auto, kterým jsem zatím jela jen do pneuservisu, následně do autoservisu a pak tramvají do pojišťovny mluvit o ceně pojištění toho vozu. Otrava a ještě drahá. Mám tu motorku, která byla od chvíle mého návratu víc nocí u servisáka Martina než v garáži, kterou jsem ji pracně našla a draze zaplatila. Mám toho víc, než unesu a nosit potřebuju, a tak sedím v pokoji, místo abych vesele pobíhala po rodné hroudě. Mám, co jsem chtěla a jak by řekl Malý princ, jsem navždy zodpovědná za to, co k sobě připoutám… Jedna krosna by byla bývala svobodnější volba, ale já byla tenkrát děsně šťastná, když jsem si každou výše uvedenou věc pořizovala a tak je mám i se vším, co k nim patří.

Change is the only certainty

image
I’ve decided that the year 2013 would be the year I make my dreams come true or at least would try. It was meant to be the year of change and it is as change is the only certainty anyway. I started my journey in January leaving Prague with one big bag filled with summer clothes, books and hope. I got on a plane to Asia accompanied by the man i love. First stop was in between. We landed in Dubai, stayed for 4 days, looked around, went to the highest point in the world and kicked off our full shoes in exchange for sandals. Next stop was Bangkok which happened to be a hub for the months to come. Ondrej and I travelled through Thailand, peeked in to Cambodia, voted for Czech president at an embassy and temporarily parted ways a month later. He went home, I stayed and studied yoga. In the mean time I travelled to Sri Lanka and learned to make coffee, started to teach yoga, explored and lived by the sea for awhile. Another month later I returned to Bangkok to study some more and while there I celebrated Songran – Thai new year with loads of water.
image
Refreshed I continued to the north of Thailand to study yoga massage, meditate and live with a hill tribe. Another return to Bangkok took place, this time for just a little while before I took off to China. I looked around in amazement, pantomimed a lot, hit the Wall and had a great time.
image
4 months have passed as fast as an arrow and i landed in Prague last week. Winter turned into spring, I moved to a new neighbourhood and I am starting yet another yoga school in two days. Still not sure what it is i want to do when I grow up, but living a dream at the moment feels right. For now, for real and happily hopefully ever after. My return flight from Asia was originally booked for September. I was meant to be in Nepal at the moment. Well, plans change, impermanence is in all things and life will always go on…

And so will I. On a bike or on a Vespa. Some things will never change.
image

image