Category: HAPPY GO LUCKY

Už ve středověku pojmenovávali filosofové pocit, kdy nějaký vnější vjem způsobí, že se duše raduje.

Ať už je to film, hudba, procházka lesem, pohled na milovaného člověka, když se směje, psí dovádění nebo slunce, které vykoukne nad mraky a zaplaví krajinu takovým světlem, že to bere dech.

To slovo je úžas. Proto pak při líčení skvělého zážitku či prožitku sedí adjektivum úžasný jako prdel na hrnci.

Denně máme příležitost těšit se z maličkostí stejně tak jako se z nich stresovat. Není údajně možné být šťastný každý den. Podle statistik je asi 20 dní v roce, kdy prostě vstaneme levou nohou a od prvního kroku z postele až po večerní ulehnutí se nic nedaří. Tyhle dny je jediným přáním přežít bez vážnějších dopadů na mentální či fyzický stav svůj i okolí. Zbylých 345 dní skýtá možnost radovat se, byť jen chvilkově.

Dopřát si vidět a vnímat svět kolem sebe a vybrat si z toho spektra zlomky, z nichž jde poskládat úžasná mozaika, vyžaduje odhodlání a variabilní úhel pohledu.

Věci totiž nikdy nejsou úplně špatné, záleží na způsobu, jakým o nich přemýšlíme. 

Elisabeth Heich, Zasvěcení

Někdo se narodil pod šťastnou hvězdou a nemusí chodit pro smích a dobrou náladu do baru. Někdo se narodil do tmy, z níž jen těžko hledá cestu za světlem a životní optimismus tahá z paty nebo z lahve. 

Neubráním se pochybám o svém duševním zdraví. Mívám často radost, ačkoli úplně nesplňuju kritéria spokojeného člověka. Mám jen dva ze tří pilířů, které ve své obsahově sporné knize “Najděte si svého mimozemšťana” pojmenovává Babica české psychologie Marek Herman, jak ho vtipně nazývají autoři článku na webu psychologie.cz. 

Ty dva pilíře, které mám, nejsou extra ukotvené, minimálně ten pracovní je dost nestabilní. Můj jediný pevný pilíř jsou koníčky. Těch mám celou stáj. 

Pilíř zvaný partnerský vztah je hromada cihel a ta zmiňovaná nejistá práce je spíš zábava, což možná trochu zachraňuje její postavení, protože zábavná práce je atraktivnější základ než jistá nuda. 

Možná mi k radosti stačí málo, nebo je to smích přes slzy, jak jednou kdosi podezíravě označil můj rohlík ve tváři. 

Balancování na dvou pilířích je disciplína, kterou nemám v plánu vypilovat do dokonalosti. Bohužel můj třetí pilíř buď aktuálně podpírá jinou základnu, nebo někde trčí individuálně. 

Každopádně jsem s myšlenkou tří pilířů v souznění. Uvědomila jsem si to ve chvíli, kdy jsem si ze svého koníčku udělala práci. Ačkoli to byl “dream job”, dostala jsem se po pěti letech do situace, kdy jsem přišla z práce ve vývrtce a neměla se jak rozmotat, neboť můj koníček byla moje práce a tudíž to poslední, v čem bych v tu chvíli hledala potěšení.

A tak jsem přestala praktikovat jógu průmyslově a vrátila podložku do stáje, kam jako můj nejspolehlivější kůň patří. Učím občas a dává mi to zase radost. Pracuju v jiném oboru a když mi všechno padá na hlavu, stavím se na hlavu a svět je zase alespoň v částečné rovnováze. 

Jedna z těch mála lekcí bude v neděli, kdybyste chtěli přijít.

Bylo mi 42, když jsem se poprvé skutečně zamilovala. Vlastně to je něco jako domluvené manželství. Na základě společných zájmů a možností s očekáváním souznění, co přijde v čase. Setkání tváří v tvař proběhlo jednou, měsíc před tím, než začal společný život. Podepsala jsem smlouvu, dostala základní informace a vstříc první noci. Hodně lidí se jí obává, já měla jasno. Skončíme spolu v posteli. Nechtěla jsem to jinak. Prostě spolu budeme spát. Šlo to hladce. Okamžitý soulad, žádné faux pas, ani nehody. Další dny a týdny byly trochu nejisté. Porozumění, očekávání a tak. Nešlo to hladce. Třetí den jsem googlila, jestli je to láska, nebo nenávist a co dělám špatně. Nešlo nám to. Narážet vzájemně na své osobnosti, svá ega, hrotit se kvůli maličkostem. Cizí entita obývá můj prostor, ve kterém sice má svoje věci, ale nerespektuje moje pravidla, která stejně přestala existovat a je to náš prostor. Zdálo se to nekonečné, bez východiska a zpečetěné. Cítila jsem, že selhávám, že mi nastavuje zrcadlo a přesně reaguje na moje slabosti. Nevzdala jsem to. A pak přišel průlom, protože jsem byla donucená změnit postoj a reakce. Začal se nám psát příběh lásky, která byla tak hmatatelná, že všude byla vidět srdce. Každý den jsem o kousek víc zamilovaná. Každé ráno se těším z toho, že je vedle mě. Stále jsou chvíle, kdy bych rozsekala poleno na třísky, ale stejně tak se denně něco maličko posune a najednou je na celém nebi duha. Láska je mocná. Charlee budou 4 měsíce, 2 z nich žije se mnou a když se mi schová strachem pod nohy, roztékám se blahem, protože jsem tu pro ni. Charlee je fena dlouhosrstého vipeta. Ladná a jemná jako princezna. Neúnavná jako traktorista, když se pustí do podzimní orby. Milující a milovaná tak, jak by měl být každý na tomhle světě.