Category: JÍDLO

Znáte ty dny, kdy Vám všichni všechno ruší, ale úplně všechno?

Začalo to hned ráno, kdy jsem po lekci, kterou jako jedinou položku v kalendáři ten den nikdo nezrušil, marně čekala na společnost k snídani. Zaspala, tak jsem jela nakoupit truhlíky a substrát, protože moje balkónová zahrada má rozpínavé tendence. Spěchala jsem, abych stihla další lekci, kterou mi klientka nejdřív posunula na později a pak se omluvila úplně.

Nasadila jsem si rukavice, vynosila z komory svůj zahradnický arzenál a přesázela jsem rajčata a papriky, aby mě komise pěstitelek, které docházejí na úterní lekce, nemohla dál terorizovat, že ty ubohé rostliny nemají dost místa a zeminy, pročež mi ještě nečervenají tak, jako jim.

Zasekla jsem se na tom a přesázela, nebo minimálně přeházela úplně všechny truhlíky a květináče. Sklidila jsem trochu bylin s tím, že si později zjistím, jak je uchovávat a jak si jimi okořenit život. Třeba oregáno. Suší se, nebo zamrazuje? K čemu jsou květy? V otázkách pěstování jedlých plodů mám stále velké rezervy, ale kompenzuju to adekvátně velkým nadšením. Když jsem vyškrábala hlínu z pod nehtů a nalakovala je, zrušila mi kamarádka večerní program. Nijak mě to nepřekvapilo. Už v poledne mi bylo jasné, že tenhle den nemám pod kontrolou a marná je snaha cokoli plánovat. Namazala jsem si ruce výživným krémem a sedla si na chvíli k mezinárodní edici časopisu Flow. Spolu s britským The Simple Things moji favoriti na trhu.

Přesunula jsem se z balkónu k plotně a tančila s vařečkou v ruce po kuchyni. V transu z bublajících hrnců jsem se rozhodla zavařit si rybízovou marmeládu na vánoční linecké. Sice si nejsem úplně jistá, jestli se na vánoce vrátím z Asie, ale kdyby jo, chci patlat na kolečka a hvězdičky vlastní džem. Nakoupila jsem cukr, který doma nemívám a dál se nechala hypnotizovat změnou tekutiny v želé. Z půl kila rybízu mi vyšly jen dvě malé skleničky marmelády. To jsem teda čekala víc.

Další půl kilo jsem vrazila do bublaniny podle receptu Bjukitchen kuchařky. Necelou hodinu, co byla v troubě, jsem se modlila, ať po vyndání nespadne, jako v poslední době všechno, co peču. Nespadla, ani mi nespadla na zem a já padla do postele s knížkou vděčná za ten čas, který mi díky rušení zbyl na to všechno, co dělám opravdu ráda.

Před 10 lety jsem poprvé slyšela o jarní očistě těla podle Dr.Joshiho. Vyšlo to tenkrát v Elle v sekci, kterou neznalá jejich rubrik nazvu třeba “manýry hvězd”. Holky v produkci to držely a po třech týdnech jim to děsně seklo a zářily. Rok jsem se mentálně připravovala a v březnu 2008 to zkusila. Byla jsem nesmírně poctivá a na tři týdny vymázla z jídelníčku lepek, laktózu a cukr. O tři týdny později jsem byla krásná jak štěstí a štíhlá jak laň. Nakazila jsem desítku lidí ve svém okolí a fungovalo to pro většinu z nich stejně. Jako včera si pamatuju, jak jsem si slibovala, že takhle budu jíst trvale a hřešit jen 21 dní z roku. Selhala jsem hned o velikonocích a rozežrala se a rozpila celkem rychle zpátky na skládku. Další rok jsem už tak poctivá nebyla, protože jsem na to vyzrála a dopřávala si výjimky. Třetí rok jsem to porušovala snad denně a další roky jsem celé očistě zamávala pápá a celoročně tláskala, co šlo. Letos jsem sebekriticky zhodnotila, že moje požitkářství už nemá hranice a je čas se vrátit trochu do latě, protože jsem se už ve své kůži necítila dobře.

Sáhla jsem po vyzkoušené cestě a v pondělí spustila jednadvacetidenní odečet. Za deset let jsem prošla sérií seminářů o zdravé stravě, pročetla desítky způsobů, jak žít zdravě a vyšla z toho zmatená jako Goro (bílý pes) před Tokiem. Co jeden považuje za vrchol, druhý strhá na dno Mariánského příkopu. Nejvíc vitamínu C má asi 10 různých superpotravin, což značně rozšiřuje superlativ nejvíc. Věřit tedy, že jen jedna cesta očisty je nejlepší, nemá cenu, protože nejlepší je plurál.

Rozhodla jsem se, že mantinely nastavím podle Joshiho, jehož očista, ačkoli se těší popularitě i kritice výživových poradců, mi sedí, a doplním to podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Věřím, že všeho s mírou je ideální stav, bohužel mi to vždycky nevyjde a “míra” jde spát dřív než já. Proto očista, abych se srovnala a cvrkla si žaludek, vytříbila chutě a očistila patro, tělo i mysl, upevnila vůli a sblížila se s jídlem.

Sblížení je součástí očisty, protože selekce se smrskne a čas strávený nakupování a přípravou pokrmů naplňuje chvíle zoufalství. Zoufalství ve smyslu splašeně běžet do EMA espresso bar pro flatwhite a koblihu. Detox podle Joshiho povoluje banán, jinak žádné ovoce. Vyhodnotila jsem ovoce a kávu jako vhodné a věřím, že jablko a šálek rituálně připravené kávy denně, nejsou toxické. I s rizikem, že budu po třech týdnech zářit jen na 90%.

Po týdnu, kdy se držím vody a převážně zeleniny, jsem si chtěla dopřát povolený bezlepkový muffin, tak jsem si upekla rovnou 2 varianty podle 2 receptů. Jeden český a jeden zahraniční. Liší se dost zásadně, ale oba jsou snadné na přípravu. Pro lidi se standardně vybavenou spíží, a jak dnes vtipně poznamenal můj známý “socialisticky naplněnou lednicí”, budou náročné na suroviny, protože v jednom je místo vejce směs nabobtnalých lněných semínek s mandlovým mlékem. Mouky jsem použila rýžovou a cizrnovou a do druhého receptu bezlepkovou směs. Sladila jsem medem a sirupem. Přidala jsem zakázané borůvky a dokonce čtvereček tmavé čokolády.

Venku je nevlídno, z repráků hraje jazz a já sedím na umělých kožešinách s hříšně dobrou kávou a vzorky svého pečení. Ideální konstelace pro vypnutí radarů a listování kuchařkou raw receptů. Bez ambice přejít na raw stravu, říkám si, že všechno se má zkusit. Navíc takový raw dort z Planet Raw bych nevyměnila ani za kamión tradičních zákusků… no možná těch z Cafe Cafe a skleničku Prosecca.

Zdravě jíst je pro mě výzva, protože podporuje kreativitu v přípravě jídel. Ačkoli mi opravdu hodně chutnají špagety s kečupem a nastrouhaným eidamem, cítím, že mi pestře dochucená směs zelených salátů dělá mnohem líp po těle. Granátová jablka, pomelo, opražená semínka, povařená červená řepa, kozí sýr, čerstvé mořské plody, uzený tempeh a další maličkosti promění salátovou hostinu v mejdan pro všechny smysly.

Na druhou stranu je na můj vkus plnohodnotný zdravý životní styl příliš “rychlošípácký”, protože srdcem i žaludkem jsem krásně zkažená Sedmikráska od paní Chytilové.

Ty muffiny jsem upekla i proto, že jsem si v Holandsku koupila stojan na dorty, po němž jsem latentně toužila už léta.