Inspirace jarem, internetem a přátelstvím

 

photo

Nechala jsem se strhnout jarem, ale místo úklidu dělám všude spíš bordel. Na balkón jsem postupně vytahala asi 50 litrů substrátu a zasadila letos poprvé zeleninu. Inspirovaná jedlým balkónem jsem vyrazila do Holešovické tržnice. V hale 22 je to jako na poli s odretušovanou hlínou, kde se sklízí rovnou do nákupní tašky. Barevná sezónní zelenina prohýbá dřevěné stoly, mezi nimiž se dá procházet narozdíl od stánků farmářského trhu na Náplavce, kde je člověk pohybován davem jako ve frontě na eskalátory na Můstku. Košatá hlava kapusty i perfektně pevný květák, který nemám ráda, vypadaly tak úchvatně, že jsem je chtěla vzít do ruky a obdivovat jako novou kolekci v butiku s hadrama. V zubech jsem si nakonec odnesla pytel špenátu, protože  jsem měla plné ruce práce se sazenicemi rajčat, jahod a brokolice a hlávku zelí bych si  do pusy nenarvala. Zcela při smyslech jsem si na poličku postavila hnojivo s atraktivním nápisem slepičince, oblékla gumové rukavice a osázela třetinu plochy balkónu. Slepice si nepořídím, ale kompost asi jo, protože se tak prý dá vytvářet dobré hnojivo a chovat žížaly.  Sazenince a truhlíky, z nichž ještě nic neraší, po západu slunce láskyplně zalévám odstátou vodou a tančím kolem té zahradní školky jako prvorodička.

photo 4

Ještě před dvěma týdny jsem podobně vzývala kváskový chleba, co kynul na komodě. Teď už těsto na bochníky rozprašuju po kuchyni s větší jistotou a na kvásek stále mluvím, když ho živím před pečením. Zjišťuju, že máta stříháním sílí a plodí tolik, že si jí může dávat do vody  skoro denně.  Žasnu nad kvalitou food blogů a sdílím zaujetí čerstvými surovinami, domácí kuchyní, výživou v souladu s přírodou a připadá mi to úplně přirozené. Se staženým zadkem amatéra zkouším i složitější recepty a na nákupy jsem začala chodit s promyšleným seznamem. Není divu, že jsou na vaření školy, je to slušná alchymie a vyžaduje to zručnost a schopnost time managementu.

photo 2

photo 1

 

Nedávno jsme byli na drinku v Prazelenině, kde si měšťáci bez balkónů a zahrádek můžou pronajmout paletu a pytel včetně zalévací služby. V maringotce servírují alko i nealko nápoje a občerstvení a po areálu se pohybují a klábosí lidé, kteří se na svět evidentně dívají dost podobně, když si tam platí členství. Můj kluk sice nesdílí mé zemědělské nadšení, prý proto, že vyrostl v těsné blízkosti rurálních povinností, ale chleba si pochvaluje a do Prazeleniny mě vzal on.

photo 3 photo 5

Moje momentálně oblíbené zdroje kulinářské inspirace, kde jsem našla i recept na Francouzský rebarborový koláč.

Kitchenette

Delicious blog

Recept na chleba jsem si přivezla z jižních čech od kamarádky, která má mimojiné k odběru štěňata Výmarského ohaře, kdyby kvásek nebyl váš styl. Lžičku kvásku si můžete po domluvě vyzvednout ve studiu, pejsky v Putimi.

recept je od Karolíny (tu neznám), která ho dala Pavlínce (tu znám) a ta mně

Pecen chleba

1/2 litru pšeničné mouky (nebo špaldové i pohankové – podle tolerance lepku, a nebo použít výhradně žitnou mouku)

1/2 litru žitné chlebové mouky

4 menší lžičky soli

1 a 1/2 lžíce drceného kmínu

1 a 1/2 lžíce drceného lněného semínka

hrst nasekaných ořechů nebo semínek slunečnice, dýně atd

trochu ovesných vloček (kdyby bylo těsto mod řídké)

Suché ingredience smíchát v míse. Přilít 3/4 zavařovačky kvásku, který přivykl pokojové teplotě (cca 12 hodin z lednice, ale funguje to, i když je venku kratší dobu). Dolít vodou dle potřeby (dávám další 3/4 zavařovačky), aby těsto bylo tak akorát na převalení do vymazané a polohrubou moukou vysypané formy. Povrch uhladit navlhčenými prsty a dát na minimálně 4 hodiny kynout. Pak při 190 stupních péct hodinu. Do nepředehřáté trouby je dobré ke chlebu přidat malý rendlík s vodou.

Kvásek žije ve špinavé zavařovačce v lednici a vydrží asi týden. Zavařovačku po vylití kvásku do těsta nevýmývat, ale doplnit 4 lžícemi žitné mouky a vodou, aby vzniklo tekuté těsto, jako na lívance. Sám se oživí a bude mít na povrchu maličké bublinky. Pak do lednice s ním. Míchám ho hůlkou na sushi, ale lepší je asi opačná strana vařečky, což nemám.

Improvizace a variace k vám přijdou samy, protože péct si chleba doma je prima aktivita, jejíž výsledek je vidět, voní a chutná.

 

 

 

 

 

 

 

Vedlejší příznaky středního věku

photo 3
Nestihnete se na to připravit, protože střední věk (s)prostě přijde a všechna dosavadní tabu se zhroutí jako domeček z karet. V zrcadle pořád vidíte víceméně tu stejnou tvář jen vlasy buď ustupují nebo šednou, smějete se stejně blbým vtipům jako na základce, ale když odečtete svůj rok narození od aktuálního data v kalendáři, zarazíte se a na chvíli se vám udělá mdlo, protože s tímhle číslem jste počítali až o dost později.

Do barů chodím zřídka, a když už, tak většinou odcházím před půlnocí. Ve chvíli, kdy si ťukám na hodinky, že je čas jít, ťukají si moje kamarádky na čelo, že mi přeskočilo. Souhlasím, leč doufám, že to tak i zůstane. Když jsem byla naposledy v Blue lightu ve 3 ráno, začal mi cizí kluk samozvaně masírovat ramena. Ačkoli chci žít nonstop, nemám chuť se s někým, kdo jen tak přijde a začne na mě sahat, rvát, nehledě na to, že na masáž chodím radši k paní Yen.
V podstatě jsem sama se sebou podepsala dohodu o dodržování nočního klidu, protože i trápení se při ranním běhání je nakonec příjemnější než celodenní kocovina.

Navíc jsem si v tom baru uvědomila, že se mi už nepodlomí kolena, když zahlédnu toho, jenž mi po léta byl idolem, a že mě mnohem víc zajímá jeho vždy tak neatraktivní  kamarád, který právě přeplaval La Manche a musela ho tam políbit minimálně sestra princezny, protože mu to vcelku sluší a půl hodiny mu nemůžu sundat oči z pusy. Nemotá se mu totiž jazyk pod vlivem třinácté vodky a říká zajímavé věci.

Srdcem i přesvědčením jsem bývala Pragocentrička a na venkově jsem měla ráda pouze odjezd zpátky do města. Teď je můj nejoblíbenější časopis Venkov a styl.
Nedávno jsem dostala kvásek, a tak jednou týdně peču chleba. Kdyby mi tohle někdo řekl, když mi bylo dvacet, ťukala bych si na čelo. Teď ťukám na dřevo, aby mi vykynul i další bochník.

photo 4