Slabost pro sobotní snídaně

Vstávám brzy, ačkoli nejsem přirozeně ranní typ a musím si pomáhat několikrát zamáčknutým budíkem a sérií skučivě protahovacích cviků, abych po pár minutách konečně našla odvahu došlápnout pověrčivě pravou nohou na parkety pod postelí a přivítala nový den s úsměvem. Pokud respektujete víkendy, je sobotní ráno jako první den prázdnin. Už jen ta představa je prima a velice individuální, jak se pravidelně ujišťuju u nás doma. Zatím co já mám půl hodiny po probuzení prádlo v pračce, snídani na stole a energie až za roh, můj kluk na mě z postele odmítavě mlčí. Když se po několikáté urgenci přišoupe se zalepenýma očima ke stolu, postěžuje si se zasněným pohledem, že jeho rozumnější sestra s celou rodinou jsou už 2 hodiny vzhůru a pořád se válí v posteli. Udělá se mi úzko při té představě a můj kluk, vida můj výraz, mě něžně nazve tryskomyší a pochválí estetičnost snídanové tabule.
image
Inspirovala jsem se Delicious Blogem a zkusila dnes mandlovou kaši s banánem a lněným semínkem.
image
Hrst mandlí jsem přes noc namočila do vody, ráno je slila a s trochou čerstvé vody rozmixovala. Přidala jsem banán, jímž kaše notně zhoustla a 2 lžičky nadrcených lněných semínek. Kaše byla dost sladká z banánu, a tak žádné další sladidlo nebylo potřeba. K tomu vejce na hniličku a hned jsme měli brunch. Příště zkusím variantu s jablky, zejména proto, že můj kluk nerad banány, a já tak budu připravovat jen jedno jídlo pro oba a zkusím se o chvíli déle válet v posteli.

Kdo by si dal daal?

daal_Page_1

Probudila jsem se do pátku plná energie. Kde se vzala, tu se vzala a já se jí oddaně poddala. Po ránu jsem na Vespě rozrážela studený vzduch a uvědomila si, že léto pomalu, ale jistě končí, a že se ho nevzdám bez boje. Nasadila jsem si sluneční brýle a předstírala, že nemám husí kůži. Když jsem o pár hodin později vyšla ze schůzky, bylo léto zpátky. Svezla jsem se do centra a vyzvedla si startovní set na desetikilometrový závod poslední srpnový den. Vyfotila jsem se se svým běžeckým motem a poslala fotku svýmu klukovi. Zeptal se mě, jestli to znamená, že začnu trénovat. Nechápu, kde ten kluk v našem bytě žije, vždyť já už trénuju od jara. Tenhle týden jsem tomu moc nedala, ale rozhodně jsem na běhání myslela, tak upřímně doufám, že se mi pár kilometrů dostalo z mozku krevním oběhem rovnou do nohou. Nemám alibi, byla jsem líná. Stane se, příští týden budu lepší.

photo

 

Cestou do studia jsem se stavila na trhu s tím, že něco uvařím. Nakoupila jsem podle receptu a ověšená taškami rozrážela o poznání teplejší vzduch. Zatímco se vařil daal, umyla jsem okna, aby se sem dostalo co nejvíc toho odcházejícího léta. Miluju, jak čistá okna prostor rozzáří a všem barvám v okolí dodají metalízový lesk. Příští týden tu budou lekce jako v křišťálovém akváriu.

Recept na daal jsem našla v aplikaci Green Kitchen, kterou vytvořila jedna švédská rodina na základě úspěšnosti svých webových stránek http://www.greenkitchenstories.com

Dovolila jsem si ho přebásnit do naší Česko republikánské řeči, doplnit fotkama a předat dál, protože ten daal je opravdu děsně dobrej.

Jako dnešní den, jako léto, jako slunce, když se opírá do oken….

daal_Page_2 daal_Page_3