Terapie

Vždycky mě zajímalo, jak funguje alternativní forma pomoci a čím to je, že lidé v mém okolí častěji něž psychology vyhledávají vizionáře, astrology, kartářky, věštce a poradce ve věcech mezi nebem a zemí. V rámci výzkumu jsem kdysi byla v Hradci Králové u vizionáře, který mi předpověděl, že nikdy nedokončím vysokou školu a budu mít 4 děti pravděpodobně s černochem.

Ten stejný rok jsem byla v Brně u astroložky, která mi připravila rukou psaný elaborát na 8 stránek, v němž stálo, že procházím obdobím hledání sama sebe a zařizuju si bydlení. Dále jsem byla u kartářky, která mě požádala, ať už k ní nechodím, že všechny odpovědi mám v sobě. Šla jsem k ní pak ještě dvakrát, protože jsem to v sobě nemohla najít.

Vyzkoušela jsem konstelace, auro somu a kyvadlo s krystalem. Několikrát jsem se vrátila k poradkyni, která pracovala s metodou EFT (technika emoční svobody) a kineziologie. Stálo mě to hodně peněz, ale každá návštěva byla při nejmenším zajímavá zkušenost.

Z experimentování mi zůstaly jen občasné tarotové výklady, které si dělám doma. Věřím na vesmír, karmu a taky v dobro.

 

 

V poslední době je mi nejlepší terapií jóga. Pomáhá mi od bolesti, lenosti a naplňuje chvíle, kdy nevím co by, případně co se sebou. Prokládám ji běháním, jízdou na kole a vyvěšením se v síti. Nezjistím tak, jestli budu mít dvojčata a nebo hyperaktivního jedináčka, ale celkem dobře to zklidňuje mysl, čistí hlavu a stojí to jen vlastní čas a energii.

IMG_1764Zatajila jsem čokoládu. Ta je pro mě taky dost terapeutická.

846c999511126c0f22b6c846592d40b5

 

 

Není vyjetá jako vyjetá

Před 14 dny jsem na Festka večírku zkusila Goldsprint. Je to sportovní a společenská aktivita v jednom, podobně jako šampón a kondicionér, jen to není wash and go, ale nejdřív “go” a pak “wash”, protože se při tom člověk celkem zapotí. Když jsem po 25 sekundách slezla z kola, neměla jsem daleko ke scéně, kdy Bridget Jones spadla z rotopedu. Taky jsem měla pocit, že mám infarkt, ale byl to adrenalin. Každopádně jsem byla dost vyjetá. Fotky z večírku, kuk.

Ve středu, když jsem jela po nábřeží na kole na lekci po silnici, dupala jsem do toho jako o život, protože jsem cítila auto v zádech a nechtěla ho zdržovat. Na světlech jsem zase měla ten adrenalin a připadala jsem si děsně sexy, jak jsem tam funěla na červený v elasťákách. Do studia jsem přijela dost vyjetá a lekce měla šmrnc. Aspoň doufám, že to nebyl můj osobní pocit adrenalinového narkomana.

Naposledy jsem si vyjela autem v dešti přes centrum a málem jsem měla infarkt, tentokrát bez adrenalinu. Na Vespě bežně, ale vždy se staženým zadkem, kličkuju mezi auty na magistrále a tentokrát jsem na tom zadku seděla celkem uvolněně a čekala. Tři zácpy během jednoho rána. Nechápu, jak to řidiči zvládají denně. Nedá se při tom ani číst knížka. Když jsem konečně zaparkovala, byla jsem tak vyjetá, že jsem si nezapamatovala, kde jsem auto nechala stát a k večeru ho pak půl hodiny hledala.